Naše poslední výlety začínají slovy: Dupejte a dívejte se pod nohy. Dávejte pozor, když saháte do keříčků. Můžeme totiž potkat zmiji. Jak se tak teď začátkem června touláme ve vyšších polohách Jizerek, slunce svítí, kameny hřejí a kolem nás je spousta rašelinišť, pravděpodobnost setkání se zvyšuje. Poslední dny tedy studujeme na internetu hady 🙂 Víte, jak se chovat, když potkáte zmiji? Nedejbože, když by došlo k uštknutí?

Poznáte zmiji?

Zmije je plachý had a raději uteče, než by se s vámi potkala. Osobně si nejsem vůbec jistá, zda bych jí poznala. Učili jsme se, že základním poznávacím znamením je klikatá čára na hřbetě. Jenže když začnete googlit, zjistíte, že to není tak jednoduché. Některé druhy zmijí ji nemají, některé druhy užovek naopak mohou mít takovou kresbu, které čáru připomíná. Mláďata si navíc člověk prý splete i se slepýšem…A upřímně – který z rodičů bude hada z blízka zkoumat, aby zjistil, zda je jedovatej nebo není?

Jak se chovat v přírodě

Snažíme se tedy chovat tak, abychom setkání eliminovali. Na túrách dupeme 🙂 Zmije sice neslyší, ale dobře vnímá otřesy způsobené chůzí. Zaregistruje vás a má čas se ukrýt. Pohybujete-li se v místech, kde na první pohled pod nohy nevidíte (vysoká tráva), doporučuje se mít hůl (delší klacek) a místo jím prozkoumat, než uděláte krok. Zároveń děti nosí pevné boty a delší volné kalhoty, které by případně mohly kousnutí „odchytit“.

Co když zmiji uvidím? Zachovejte klid. Neubližujte jí, zmije jsou totiž chráněné. Ustupte dál a dejte jí čas se odplazit. Pokud to lze, obejděte ji větším obloukem. Bezpečná vzdálenost je asi 1 metr.

Co když dojde k uštknutí?

Pravidlo číslo jedna – zachovejte klid. Je to těžké a vůbec nevím, zda bych dokázala nepanikařit. Zmije ne vždy vypustí do rány jed. Často kousne jen „pro výstrahu“, na sucho. Jed pro zdravého dospělého člověka není tak nebezpečný a smrtelný, jak se říká – na pozoru by se měli mít lidé se srdečními problémy či alergici. Jiné je to však u dětí, pro které jed znamená velké nebezpečí.

V případě uštknutí volejte záchranou službu. Pokud jste v terénu, kde je pomoc špatně dostupná, snažte se co nejdřív dostat postiženého na přístupné místo. Končetinu ideálně znehybněte (ale nezaškrcujte). Postižený by se neměl hýbat (pokud musí, tak pomalu, aby se krev zbytečně nerozproudila a jed se tak nedostal do oběhu rychleji). Ránu nevysávejte, nevypalujte ani nezaškrcujte.