Salcbursko s dětmi: Wagrain a okolí

Konečně to klaplo. Léto v Rakousku. Dcera dorostla do věku, kdy i delší cesty v autě snáší a po covidové pauze jsme mohli vyrazit. Připadala jsem si jak před prvním rande 🙂 Nervózní, jestli splní moje očekávání. Jestli to bude takový, jak si představuju. Rozechvělá. Nedočkavá. V obavách, aby se něco nepo…,víte, jak to s dětma chodí. Rakouské Alpy jsou prostě láska, kterou jen tak něco nepřekoná.

Dopředu říkám, že na naší dovolené jsem neměla jiné zásluhy než výběr ubytování (bude samostatný tip). Téměř všechny informace k výletům jsem čerpala z průvodce Rakouské Alpy s dětmi od Janči Červenkové, který mám naštěstí v tištěné podobně. Je totiž totálně vyprodaný, ale Jana už chystá online verzi. A protože vím, kolik času zabere průvodce sepsat, omezím se u těchto výletů jen na fotky a pár základních informací.

Co se týče lokality, Wagrain byl skvělou volbou. Je to hezké městečko, mezi Čechy hodně oblíbené. Najdete tu vše, co k dovolené potřebujete – restaurace, obchody, několik lanovek a hlavně místní Wasserwelt. Menší aquacentrum, které má venkovní i vnitřní bazény a díky místní kartičce, kterou nám poskytlo ubytování, jsme tu byli denně zadarmo. Neber to 🙂 V okolí jsme navštívily tahle místa.

 

Jägersee

Nádhera – ale co není v Rakousku nádherné, že? Krátký výlet nedaleko Wagrainu kolem tyrkysového jezera. Pohodovka, odpočinkové. Se zdatnými dětmi jste mi hodně doporučovali výše položené Tappenkarsee s Tappenkarseehütte. To jsou ale cca 2 hodiny chůze s větším převýšením. Příště 🙂

 

Grafenberg, Geisterberg a vrchol Sonntagskogel

Oba dva zmiňované kopce od G jsou rájem pro děti. Nahoru vás vyveze lanovka a pak tu můžete strávit celý den. První lanovkou nahoru, poslední dolů a děti toho stejně nebudou mít dost. Rakouská hřiště jsou dokonalá, však posuďte sami.

Mezi těmito kopci najdete vrchol Sonntagskogel (1849 m). V rámci zachování nějaké turistické aktivity (ono ale i po těch kopcích za atrakcemi toho nachodíte dost) jsme se na něj vypravili jeden den z Grafenbergu. (Jen já si vůbec nezapamatovala jméno a mapu nestudovala). Cesta krom toho, že vede samozřejmě do kopce, neskrývá žádné nástrahy. Nahoře nechybí vrcholový kříž (dobré lákadlo pro děti) a ty výhledy, ty teda jsou.

Za dva dny jsme vyrazili na Geisterberg a mně už začal chybět ten klid, který v horách hledám. Ta hřiště úplně nejsou mým šálkem a prostě potřebuju zdolat nějaký ten kopec vlastními silami. Jak já chápu ty horolezce, který to táhne do výšek 😀 I koukla jsem do mapy, co je poblíž, že se projdu. Vidím jezero, potom kopec od S, pořádně nečtu, zavírám mapu a vyrážím. Jezírko (uměle vytvořené) je krásné, najdete tu i lehátka pro odpočinek.

A pak už zase jen stoupání. Čím víc se blížím vrcholu, ohlížím se za sebe a kochám se, tím víc mi přijde, že to tu znám. Že už jsem tohle viděla…Viděla. Přesně 2 dny zpátky. Jen jsem si sem předtím vyšlápla z Grafenbergu. Ano ano, 2x za týden jsem zlezla stejný kopec – Sonntagskogel 😀 Výhledy ale za to stály a já vám pro výstup můžu s jistotou doporučit jít právě z Geisterbergu. Ta cesta je mnohem hezčí.

 

Liechtensteinklamm

Soutěsky milujeme a tahle za to rozhodně stojí. Ale – bývá tu nával. Dorazte sem buď hned ráno, jakmile se otevře, nebo cca hodinu před zavíračkou. Pak se pravděpodobně vyhnete davům. My tu byli večer a s námi asi 5 dalších lidí. Ideální. Víc než hodinku byste na projití potřebovat neměli i s delší kochačkou u vodopádů.

 

Grünwaldsee a výstup na Seekarspitze

Tady to pro mě bylo srdcové místo s asi nejhezčími výhledy. Tady se dá dělat tolik tras, že sem můžete jet xkrát a pořád budete mít kam jít. Jezírek je tu hned několik a všechna jsou krásná. Děti nadchla kuličková dráha. My měli ale jiný cíl – vystoupat na vrchol Seekarspitze, což není pro děti zrovna jednoduché. Popojeli jsme ještě lanovkou k Hochsee a odtud už 1,5 km pěšky s cca 300 m převýšením. Tady ale syna zradila kolena, po nedávných neštovicích se zhoršilo jeho onemocnění a my dva skončili po kilometru.

Muž s dcerou (5 let) pokračovali na vrchol. Nahoru už nevede žádná pohodová cesta, ale pořádný horský skalnatý terén. Nepodceňte kvalitní boty a fyzičku dětí. Sestoupit se zpět dá stejnou cestou (která čekala nás, protože se dost horšilo počasí) nebo pokračovat dolů po hřebeni po červené, která je mnohem náročnější, ale hezčí. Tou scházela další skupinka s malými dětmi a zvládli to bez větších obtíží.

 

Mühlbach am Hochkönig

Lanovkou nahoru na kopec a opět tu strávíte celý den. Děti poděkují 🙂

 

Gainfeldwasserfall

Tenhle moc hezký vodopád najdete nedaleko města Bischofshofen. Z parkoviště je to k němu cca 20 minut chůze prakticky po rovině. Nad vodopád vede stezka, která slibuje nahoře nádherný výhled. To platí, jen si za ním musíte vyšlápnout cca 400 dřevěných schodů 🙂 Za mokra mohou dost klouzat. Nahoře je zřícenina hradu, kolem které se zase dá slézt zpět k autu. Ideální zastávka na cestě z jiného výletu.

Východní Krkonoše s dětmi: 7 tipů na místa, kde se celá rodina zaručeně zabaví

Když přijedeme do Krkonoš, chci hlavně chodit, kochat se nádhernou přírodou a výhledy. Zkrátka, strávit každý den na kopci je značka ideál. Krkonoše s dětmi jsou ale o kompromisu – někdy túra, jindy zábava. A ačkoli tam skoro u každé boudy najdete hřiště, někdy to dětem nestačí. Proto (a taky abychom měli motivaci na další náročnější výlety) do programu občas zařazujeme i větší zábavní aktivity. Ve východních Krkonoších je naštěstí možností dost, kam vzít (nejen) děti vyřádit, a zároveň tato místa dobře zkombinujete s turistickým výšlapem. Během letošního červnového víkendu jsme většinu z nich na pozvání Krajiny pod Sněžkou ozkoušeli, a tak vám přináším čerstvý report.

 

1. Baldův svět a bobová dráha Berta

Baldův svět mi doporučoval snad každý a konečně ho můžu doporučit i já vám. Nachází se v Mladých Bukách a je to veliký venkovní areál plný zábavy. Pokud máte děti do cca 10 let, návštěvu si ujít nenechte. Krom hřišť, houpaček, trampolín nebo letního tubingu tu najdete parádní vodní svět včetně brouzdališť a menšího bazénu. Za hezkého počasí tedy plavky s sebou, za horšího vezměte náhradní oblečení, protože voda prostě děti láká 🙂 Našim dětem se nejvíc líbilo obří 3D bludiště, kde se zabaví i dospělí. Klidně tu strávíte půl dne. Negativně hodnotím jen to, že tu je velmi málo stínu.

Kousek od Baldova světa, přímo na parkovišti, kde budete nechávat auto, můžete navštívit i bobovou dráhu Berta. A tu tedy doporučuje můj muž s dcerou všemi deseti (já se zdržuji hlasování, protože podobné atrakce moje tělo úplně nesnáší 😀 ) Ve srovnání s bobovkou v Peci nebo Harrachově je tahle luxusní, navíc měří 1,5 km. Info o vstupném a otevírací době Baldova světa i bobovky najdete na webu.

 

 

2. Emilův lesní svět

Emilův lesní svět je hřiště pod Stezkou v korunách stromů, kterou najdete na konci Janských Lázní. Za návštěvu rozhodně stojí, a to i v případě, že se nechystáte jít na samotnou Stezku. O hřišti se zmiňuji i v průvodci, tehdy bylo velikostně asi poloviční, a i tak za to stálo. Dnes tu najdete dřevěné prolézačky, houpačky, zemní trampolínu, pro nejmenší pískoviště a další. Nejvíc asi lákají vysoké domečky s tobogánem. Hned vedle je restaurace, kde dobře vaří. Vy si můžete dát oběd, zatímco děti budou řádit na hřišti, na které dobře vidíte. A navíc – hřiště je pod stromy, takže je tu stín. Vstupné na hřiště se neplatí.

Pokud byste sem jeli autobusem, vybírejte nejlépe ten, který staví u Hofmanových bud, případně u lanovky na Černou horu. Ze zastávky Lesní dům je to už pěšky celkem daleko.

 

3. Dětský park Kabinka na Černé hoře

Na vrcholu Černé hory, hned za horní stanicí lanovky, najdete další lákadlo pro děti. V parku Kabinka si mohou půjčit šlapací káry, zkusit slack-line, nechybí trampolíny nebo letní tubing. Největším lákadlem je veliká lezecká stěna (vybavení v ceně vstupenky ) a možnost projet se lodičkou na retenční nádrži. Pozor – lodičky jsou pouze pro děti, resp. měly by zvládnout unést 80 kg. Mladší děti si plavčík / obsluha připoutá na lano, kterým si je může přitáhnout. Dcera v 5 letech loďku zvládla s přehledem ovládat, pro náš klid ale byla jištěná právě lanem.

Jednorázové vstupné je 165 Kč / osobu na celý den, ale dle mého je to tu maximálně na 2 hodiny. Na stejném místě si můžete půjčit koloběžku a užít si sjezd zpět do Janských Lázní. Z Černé hory je pak tolik možností, kam se vydat. Třeba na nádherné černohorské rašeliniště, nebo přes hřeben až do Pece.

 

4. Farmapark Muchomůrka

I Farmapark Muchomůrka můžete najít u mě v průvodci, byli jsme tu hned několikrát. Najdete ho mezi Janskými Lázněmi a Svobodou nad Úpou. Zabaví se tu podle mě děti do cca 8 let. Mohou se volně pohybovat mezi ovcemi a kozami, podívat se do holubníku, užít si prolézačky, zahrát si venkovní hry, vidět klokana…Rodičům přijde vhod káva a malé občerstvení. My tu vždy strávili cca 3 hodiny. Opět pozor při slunném počasí, je tu málo stínu. K Farmaparku se dostanete pěšky buď z Janských Lázní od parkoviště Lesní dům (což doporučuji, protože vás sem povede herní stezka a je sjízdná i s kočárkem), nebo se Svobody nad Úpou. Přijet blíže autem nelze.

 

5. Herní krajina Pecka

Pokud je něco opravdu pecka, tak je to Herní krajina Pecka. Tu najdete ve Velké Úpě, u horní stanice lanovky na Portášky. A tady si na své přijdou i starší děti, troufám si říct, že třeba i kolem 12 let. Obří dřevěné prolézačky baví i nás dospěláky. Však podle fotek posuďte sami. Pecka je volně přístupná. Můžete sem zajít třeba cestou ze Sněžky, jen počítejte s tím, že se odsud dětem nebude chtít. Vy si zatím odpočiňte ve stínu stromů nebo si dejte na Portáškách něco dobrého. A pokud znáte Skryté příběhy, jeden se odehrává právě v okolí Pecky. Jen pokud dolů chcete jet lanovkou, ohlídejte si, v kolik odjíždí ta poslední. Dolů ale můžete vyrazit i na zapůjčených koloběžkách.

 

6. Relaxpark Pec pod Sněžkou

V Peci je možností, kde se děti mohou zabavit, hned několik. Mají tu třeba hezké městské hřiště u hlavní cesty pod hotelem Horizont, další parádní najdete u lanovky na Sněžku, u přehrady v Bukovém údolí pak pěkný lanový park. V Horizontu je veřejnosti přístupný bazén. My jsme v rámci spolupráce vyzkoušeli Relaxpark a přiznám se, že jsme odcházeli trochu rozpačití. Možná i díky horkému počasí a únavě z túry, možná jistou „zmlsaností“ z Pecky, Emilova nebo Baldova světa.

Bobovka je poměrně rychlá a krátká (což se neodrazilo ale na ceně), dětem se ale líbit bude. V Lemurii najdete hned několik obřích skluzavek, které jsou parádní, jinak ale prolézačky moc nezaujali. Opět tu není moc stínu, ve spodní části hřiště jsou ale stolky se slunečníky. Vstupné nehodnotím, v Peci tak nějak očekávám vyšší ceny všeho. Velkou výhodou ale je, že park je v sezóně otevřen až do 20 hodin. 

 

7. Herní naučné stezky

Co se mi v Krkonoších líbí moc, jsou naučné stezky, které vznikají na čím dál víc místech. V okolí Pece a Janských Lázní jich najdete hned několik. Vřetenovčí stezka vede z Janských Lázní k Farmaparku. Kosí stezka vás provede z vrcholu Černé hory k rašeliništi. Z Pece do Velké Úpy vede Krakonošova zpovědnice, cestou po Hnědém vrchu se zase dozvíte něco o tetřívkovi. Několik pohádkových stezek vám zpříjemní vycházky v okolí Malé Úpy.

 

 

Náš krkonošský víkend jsme zakončili výletem na Sněžku – nahoru lanovkou, dolů přes Obří důl. Jednak jsme byli už dětské zábavy nasyceni, počasí volalo po hřebenovce a ještě tu bylo málo turistů, jednak bylo před dovolenou v Alpách potřeba otestovat operované koleno, zda zvládne tento sestup, a vyzkoušet nové barefoot botky do terénu, kterými nás vybavilo Naboso.cz. Jelikož mě zajímalo hlavně, zda nekloužou, dali jsme si sestup po řetězové cestě (v tu dobu byla ještě otevřená i pro sestup, pozor, teď v létě je možné jít po ní pouze nahoru, ze Sněžky dolů musíte po Jubilejní).

Potkali jsme několik lidí v žabkách, dokonce s dítětem v krosně :O, i paní na podpatcích :O U té tedy nevím, zda mám smeknout, že to dala, nebo kroutit hlavou. Každopádně dcerky Xero i moje pohorky Freet držely jak přibité a do Alp jsme jeli už s jistotou, že jiné boty netřeba. A hlavně, koleno konečně umožnilo túru bez bolesti.

Na Sněžku se s dětmi můžete vydat stejně jako my, nebo některou z dalších cest, každopádně o prázdninách se připravte na davy, jak u lanovky, tak na přístupových cestách.

Jizerské hory s dětmi: Nádherná vyhlídka Paličník (až 11 km)

Jednou z nejkrásnějších skalních vyhlídek v Jizerkách je rozhodně Paličník. Ten je také velice dobře dostupný i pro rodiče s kočárky nebo s menšími dětmi. Výhled z něho je nepopsatelný. Vidět můžete hluboké údolí Smědé, spoustu jizerských vrcholů (Jizeru, Frýdlantské cimbuří) a na druhé straně vrcholky Krkonoš. Pokud bych si s malými dětmi měla vybrat jen jednu vyhlídku, bude to právě Paličník. 

 

 

Nejsnazší (i když o něco delší) a pro kočárky vhodná cesta na Paličník vede ze Smědavy. Na Smědavu doporučuji dojet autem buď brzo ráno, nebo zaparkovat v Bílém Potoce a v sezóně se přepravit autobusem. Trasa vede nejprve po zelené, kolem jezírka Černá Smědá, později se napojí na modrou. Pozor, je tu poměrně málo stínu. Téměř celou cestu půjdete po rovině. Povrch je asfaltový, později písčitý. S kočárkem se dostanete až k rozcestí Pod Paličníkem, ale lze jej s krátkým přenesením dostat přímo pod vyhlídku. Trasa v jednom směru měří cca 5,5 km.

Na vyhlídku vedou dva krátké žebříčky a pár vytesaných schodů. Nahoře je po celé délce vyhlídky zábradlí. Po zkušenostech s dalšími skalními vyhlídkami bych řekla, že Paličník je jedna z těch nejlépe zajištěných. S pomocí rodičů to nahoru zvládnou opravdu i menší děti. A pokud se jim chtít nebude, pod vyhlídkou je spousta menších kamenů k lezení.

Pokud máte kočárek, zpět se vraťte opět na Smědavu. Bez kočárku můžete sejít po žluté do Bílého Potoka. K autobusové zastávce, odkud pojedete zpět k autu, je to 3,5 km. Počítejte s tím, že sestup je zejména pro malé děti poměrně náročný. Budete scházet cca 450 výškových metrů hodně kamenitým terénem. Kočár tady opravdu neprojede a snášet ho z toho kopce rozhodně nebude příjemné. Nejnáročnější je část k Hájenému vodopádu (1,5 km), potom už je cesta pohodová. Hájený potok vám několikrát zkříží cestu a v horku je vítaným osvěžením.

TIP: Pokud chcete na Paličník vystoupat z Bílého Potoka, zaparkujte u Bártlovy boudy. Nahoru to jsou necelé 3 km.

Jak jsme bezKempovali v Krkonoších

Letos jsme se rozhodli konečně vyzkoušet služeb bezKempu. Dopomohl k tomu i covid, protože jsme dlouho váhali s rezervací nějakého ubytování, a pak bylo všechno hezké a pro nás cenově dostupné pryč. A jelikož kempujeme rádi, ale nemáme rádi kempy plné lidí, byla tahle varianta pro nás naprosto ideální. A když jsem navíc zjistila, že i v Krkonoších se dá legálně stanovat, nebylo co řešit. Vyrazili jsme na Benecko. A já bych vám ráda přinesla zkušenost právě s tímto bezKempovacím pozemkem. Ještě upozorním, nejedná se o sponzorovaný článek, ty tady na mém webu ostatně nenajdete vůbec.

(Pokračování textu…)

Krkonoše s dětmi – s kočárkem i pěšky

Ještě to máte v živé paměti. Drápete se s kočárkem do krpálu tam, kde mělo být mírné stoupání. Široká cesta se mění ve změť balvanů a kořenů. Starší dítko kňourá, že chce na hřiště. Muž si hodí kočár na záda, vy menší dítě do rukou. Odhodlaně pokračujete dál. Vždyť je to „jen kilák“, to dáte! Po pár metrech už slyšíte jen nevrlé mumlání a dětský křik…

(Pokračování textu…)

Po Východních Krkonoších autobusem (i s kočárkem)

Ačkoli mám od 18 řidičák, neřídím. Moje úzkostná porucha a 11 dioptrií na dálku mě zatím za volant nepustí, a už vůbec ne samotnou s dětmi. Pomalu na tomhle strachu pracuju, ale opravdu velmi pomalu. Při našich cestách jsem tedy závislá na odvozu (nejčastěji muž) nebo veřejné dopravě. Letos jsem s dětmi v Krkonoších strávila 14 dní. Kromě prvních a posledních dvou dnů sama. Kam jsme potřebovali, dostali jsme se i s kočárkem autobusem nebo vlakem. Co jsem řešila před odjezdem a jaké to bylo?

(Pokračování textu…)

9 tipů, kde děti zabavit v Krkonoších

Letos jsme si s dětmi letní Krkonoše užili parádně. Bylo sice nutné najít kompromis mezi ,,mami, a když už půjdem na hřiště“ a ,,děti, koukněte, jaký je tu parádní výhled“, ale myslím, že se nám to povedlo. Kromě nových kočárkových tras, které si schovávám do chystaného průvodce jsme tedy navštívili i spoustu zábavních míst. Tady máte 9 tipů, kde děti zabavit, a zároveň si u toho užít dávku horské přírody.

(Pokračování textu…)