Barefoot sandály home made. Návod, jak si vyrobit Huarache

Ráda chodím bosa. Nechávám si nohy hladit hebkou trávou, chladit rosou a masírovat kamínky. Ve městě mě sice bosky neuvidíte, ale přezula jsem alespoň do barefoot bot. V létě asi tři roky zpět jsem si s kamarádkou vytvořila své první (a taky poslední 😀 ) bare botky doma. Úplně jednoduché huarache sandály. A návod vám tu teď dávám k dispozici.

(Pokračování textu…)

Ubytování v Jizerkách – rekreační dům Josefův Důl

Máme dvě akční a hlučné děti. K tomu dva psy, kteří sice ne vždy, ale dost často cestují s námi. Dáváme tedy přednost ubytování v soukromí, v ideálním případě si pronajímáme celý objekt se zahradou. Bývá to sice finančně dražší varianta, než kdybychom jeli do penzionu (a to nejsme nároční, nepotřebujeme moc místa ani nijak luxusní vybavení), ale nechci na dovolené řešit to, že děti řvou, dupou, psi štěkají a někoho rušíme. Toho si užíváme dost v paneláku. Teď po dovče v Jizerkách jsem chodící encyklopedie serveru e-chalupy.cz, protože jsem tam hledáním ubytování strávila snad 14 dní 😀 Nakonec jsme vybrali, a teď vám můžu doporučit jednoduše zařízený, ale příjemný domeček v Josefově Dole.

(Pokračování textu…)

Náš vozový park: Britax B-Motion 3

Když jsem před třemi lety řešila, za jaký sporťák vyměnit hlubokou korbičku, byla jsem úplně ztracená. Nechtěla jsem se hodiny probírat kočárkama. Vlastně jsem ani nevěděla, co od něj čekat. Jediné mé požadavky byly skladnost, dobrá manipulace a teréňák. Měla jsem v plánu koupit bazarový, však jsme kočár do té doby využívali sporadicky a myslela jsem, že do budoucna to bude stejně. Nakonec mi byl doporučen Britax, tehdy docela novinka na trhu. Okoukli jsme pár videí na youtube, nadchla nás hlavně úžasná skladnost, a tak kočárek putoval domů. Nový, bez vyzkoušení. A byla to hodně dobrá volba.

(Pokračování textu…)

9 vychytávek, které nám s dětmi zpříjemňují dovolenou (nejen) na horách

Už to budou 4 roky, co cestujeme s drobotinou. V průběhu těch cest jsme postupně nashromáždili několik věcí, které s sebou taháme na každou delší dovolenou. O náš seznam se ráda podělím, třeba někoho inspirujeme. Nenajdete tu věci typu vhodné oblečení, vybavená lékárnička apod., to si každý zvládne sbalit podle vlastních potřeb. Jsou to spíš takové maličkosti, které nám pobyt zpříjemňují a usnadňují.

(Pokračování textu…)

Všude dobře, na horách nejlíp

Miluju hory od jara do podzimu, a jakmile můžu, utíkám z města někam mezi kopce. Asi je to dědičné, babička žila v Jizerkách, rodiče s dědou mě po Šumavě a Krkonoších tahali od roku věku…Vlastně jsem dokonce mohla mít v občance u místa narození napsáno Sněžka, neb mami se jen pár týdnů před porodem rozhodla naši nejvyšší horu zdolat, a jak jinak, než pěšky. Děkuji za to, že mi dali do vínku tuhle lásku, kterou bych ráda zase předala dál svým dětem.

Dřív, jakmile jsem pocítila potřebu vypnout, zrelaxovat a utřídit si myšlenky, sbalila jsem batoh a vyrazila. Ideálně sama. Když bylo málo času, tak jen „za roh“, na Kleť, později k Železné Rudě. Ráno jsem sedla na vlak, vystoupila na Špičáku, zašla si k Černému jezeru, usedla na břeh a jen hodiny vnímala přírodu. Načerpala jsem energii a večer zase jela domů. Pokud bylo volno na více dnů, mizela jsem dál, Jeseníky, Orlické, zmiňované Krkonoše, rakouské i či francouzské Alpy…

Nepotřebuju ke spokojenosti jen slézat dvou, třítisícovky. Někdy jsem celý víkend prochodila po lesích, jindy si udělala jeden výstup a další dny seděla u vody a pozorovala třeba ledovec na Dachsteinu. Miluju to prostředí, poslouchat to zvláštní ticho, sledovat majestátní vrcholy a rychle se měnící počasí, poslouchat šumění stromů a vodopádů. Cítím se v nich tak svobodná, volná jako pták, klidná, vyrovnaná, ale vzrušená zároveň. Jakoby všechny problémy zůstaly někde daleko a nic nemohlo narušit můj klid. Často právě tam na trable najdu řešení. Respektive, přijde samo. 

Kdysi bylo mým snem vlastnit na horách malý penzion nebo hotel. Nic velkého, dva tři apartmány v přízemí velkého domu a já s rodinou bychom bydleli v horním patře. Postupem času jsem od toho upustila. Jednak nesnáším zimu (i když pravda, ta na horách je jiná, než ve městě), jednak mám ráda své soukromí, a (když by se dařilo) neustálá přítomnost cizích lidí v jednom domě by pro mou povahu nebyla tím pravým. Ale možná proto si pocitově vždy vybírám podobný typ ubytování.

S rodinou jsme si v létě 2015 užili dovolenou v Krkonoších. S naším aktivním batoletem, které právě tam oslavilo první narozeniny a udělalo první krůčky, to bylo pochopitelně jiné, nové. Nemohla jsem si celé dny prochodit tak, jak si moje srdce žádalo, i přesto mě ten pobyt naplnil. Každý den se probudit s výhledem na Černou horu mi stačilo k tomu, abych se jako vždy nechtěla vracet zpátky. 

Teď, po skoro dvou letech, na tenhle pobyt vzpomínám. I proto, že letos mě s tříleťákem a pár měsíčním svištěm podobně dlouhý pobyt nečeká. Tak plánuju alespoň na příští rok a cestuji na hory alespoň skrz tvoření tohoto webu. A co vy, kam jezdíte nabírat energii? 

1 2