Neuvěřitelně ten čas letí. Je tu další rok. Byl plný zkoušek, rozhodování, přehodnocování priorit. Byl náročný, hlavně na psychiku.
Moc jsem si přála s dětmi víc cestovat. Ale nešlo to. Tryskomyš začala v lednu v 10 měsících běhat, nošení odmítala, nikde neposeděla a nic si nedala vysvětlit. Byla prakticky pořád nemocná. Promarodili jsme se až do léta a na podzim to začlo nanovo. A nespala. Nebylo možné si s ní užít nějaké výletování. Pořád doma, zavřený v bytě. Když byla náhodou zdravá, bylo takový vedro, že jsme sebou plácly na balkon k bazénku nebo na chatě pod strom a přežívaly.

A pak, po jedné neúspěšné prohlídce, jsem se vrátila domů jako vyměněná. Nevím, co se v tom baráku stalo, co mě osvítilo, ale přišla jsem do bytu a po dlouhé době se fakt cítila jako doma. A došlo mi, že tohle prostě neurychlím. Že se to děje z nějakýho důvodu, kterej možná neznám, ale musím akceptovat. A buď můžu žít dál zpruzená a bez chuti k čemukoli, nebo se na to můžu vykašlat a věřit, že až bude ten pravý čas, domek se objeví. Prostě se situaci přizpůsobit a žít na maximum tak, jak to zrovna jde.
A i proto si sepisuji seznam přání, která bych si letos chtěla splnit. Několik let po sobě jsem si vytvářela vision board, nástěnku snů. Měla jsem jí neustále na očích. A ono to fakt fungovalo. Letos ji v plánu zatím nemám, protože malá tryskomyš mi tu poslední pokreslila (zřejmě svými přáníčky), pak jí servala ze zdi a vzteky na ní zadupala. Tak jí nechci pokoušet 😀
V letošním roce bych si moc přála:
– koupit dům a přestěhovat se,
– začít konečně řídit,
– vyměnit v obýváku opelichanej koberec,
– pořídit si záclony na chatu,
– přečíst alespoň jednu knížku týdně,
– jet sama bez dětí na víkend na hory,
– být častěji s mužem jen ve dvou,
– udělat si čas na pravidelné psaní,
– konečně dopsat knížku a e-book,
– začít zase zpívat,
– vrátit se k ježdění na koni,
– zhubnout :D,
– naučit se na foukací harmoniku,
– naplno si užít poslední rok rodičovské,
– jezdit s dětmi na výlety vlakem,
– vzít děti Pendolinem do Prahy,
– víc žít přítomným okamžikem,
– stavět s prckama donekonečna koleje a silnice a neodbíhat při tom k mobilu,
– míň na děti řvát a víc věci řešit s chladnou hlavou,
– být na rodinu milejší, i když umírám únavou,
– omezit online život,
– víc spát,
– vyrazit na dovolenou do Alp,
– vzít děti na lezeckou stěnu,
– spát pod širákem,
– užít si letní táborák,
– zajet na Lipno, Velkou Ameriku a Srbsko,
– mít se víc ráda i se všemi svými chybami.
Některá přání se drobet vylučují – pokud pořídíme dům, asi už nepojedeme na dovolenou a i výletů bude pomálu, protože na to letos určitě nebudeme mít – ani finance, ani čas.
Co si ale splnit hodlám a vlastně i svým dětem, je užít si poslední rok na rodičáku. Před pár dny došlo, že mám před sebou poslední rok. Možná si ho o pár měsíců prodloužím, pokud vláda skutečně přidá slibované peníze, ale tak jako tak se to období chýlí ke konci. Poslední měsíce svobody a volnosti. Kdy si můžu kdykoli odjet pryč a neřešit, jestli mi v práci dají volno. Kdy můžeme s dětmi chodit půl dne v pyžamu. Kdy neřeším, zda mě z firmy nevyhodí, když budu s marodama neustále doma…Kdy nemám na starosti nic jiného, „jen“ být s dětmi.
Jsou opravdu velice aktivní, ta menší je ještě o level výš, než ten starší. Tvrdohlavá (po mě), neposedí stále, naopak k tomu přidala šplhání ve výškách, takže jsme ji přejmenovali na orangutana…Ale už dost ujde sama, ponosí se ráda, a je pro každou srandu. Věřím, že letos bude fit a že i ty výlety zvládneme. .
Ale na druhou stranu, ráda si od nich odpočinu. Už jsou oba samostatnější a zvládnou hlídání, takže se pomaličku můžu vracet k tomu, co mě naplňuje. A těším se na to, protože i máma (hlavně máma!) musí myslet taky na sebe 🙂
A jaká přání byste si rádi letos splnili vy?
Leave a Reply
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.