Za humny je krásně…a kolikrát trvá, než nám to dojde

Za humny je krásně…a kolikrát trvá, než nám to dojde

Přišel podzim, dny se krátí a na mě padla před pár dny nějaká deprese. Letos jsme toho moc nenacestovali. Kromě červnových Jizerek jsme nebyli prakticky nikde. Začátkem roku onemocněla dcerka a táhlo se to s ní až do začátku května. Venku začínalo svítit sluníčko, oteplovalo se a my místo výletů trávili čas doma, často v horečkách. Nebyl to vůbec hezkej čas. Tolik plánovaných akcí jsme díky náhlým teplotám rušili. Hodně strachu si užili. Až po několika měsících trápení přišla diagnoza – mononukleoza, a zřejmě i prodělaná chřipka. Všechno se sešlo najednou a pěkně to s tím ročním tělíčkem zamávalo.

Tropické léto výletům nepřálo vůbec, v autě bez klimatizace umíráme po 10 kilometrech. Takže jsme se přestěhovali na chatu, kde se vedra dala snést. Děti měli bazének a řeku, spalo se venku, sprchovali jsme se venkovní sprchou, běhali po lese, muž ráno odjížděl 35 km do práce a večer se vracel.

A když už se počasí umoudřilo, téměř chcíplo naše stoleté auto. Muž s ním byl ochotnej dojet zase maximálně na tu chatu… 😀

Teď, v tomhle babím létě, kdy už jsme pojízdní a já začala myslet na nějakou krátkou Šumavu nebo Křivoklátsko, jsem pro změnu vyfásla antibiotika a užívám si s boreliozou. Dcerka už 10 dnů nespí, vypadám jak mrtvola, stejně tak se cítím. Chybí mi energie na cokoli. Na to nabíjecí slunce koukám leda z okna.

Seděla jsem o víkendu pod stromem na chatě a tak si pofňukávala. Já chci jet někam na vejlet. Neumím sedět na místě, potřebuju poznávat nová místa, být venku. A pak mi to seplo. Vždyť my neznáme ani to nejbližší okolí chajdy. Tři roky tam průběžně makáme, maximálně blbneme na zahradě, ale kolem je tolik krásných míst. Mockrát jsme si říkali, kam se podíváme, a nakonec to přes samou práci nevyšlo.

Tak jsme vyjeli. Do vedlejší vesnice. Vyšlápli si lesem kolem skal na nádhernou vyhlídku. A slíbili si, že veškeré rekonstrukční práce, které jsme příští rok chtěli udělat, odložíme na někdy…Až děti budou větší a nebudou nás chtít mít za zadkem. Až na společné výlety nebudou mít náladu. Příští rok (a teď, dokud je hezky) budem ty chatařský víkendy trávit tak, jak jsem si vysnili, když jsme jí kupovali. Toulat se v přírodě, poznávat okolí, odpočívat!! a prostě být spolu. Vždyť za humny je tak krásně.

Leave a Reply